Proč barvit herní figurky?

V posledních pár týdnech jsem se věnoval zásadní otázce, která se úzce dotýká našeho hobby a stala se také nadpisem tohoto článku. Důvodů je mnoho, ale kromě těch zjevných jsou tu i takové, které jsem si donedávna neuvědomoval.

1. Vypadá to dobře – ano, to je zřejmé. I relativně špatně nabarvený model vypadá lépe než kousek kovu/plastu/resinu. Fotky nabarvených armád na internetu pak mohou přilákat další hráče, motivovat spoluhráče k pokroku a i fotky z herních zápisů tak lahodí oku. Vlastně je to ten nejhlavnější důvod proč barvit herní figurky. Ale jdeme dál…

I špatně nabarvený model vypadá líp než nebarvený model!

2. Jdou na stole rozpoznat – u her s velkými armádami to není až tak zásadní. Hromada šedého plastu, ze kterého trčí nespočet špičatých tyček, bude nejspíš jednotka kopiníků. Není už tak jasné, jestli se jedná o elitní kopiníky v těžkých zbrojích se štíty (protože štíty se většinou lepí až na nabarvený model) nebo zda jde o vesnické sedláky se zašpičatělými kůly. Stále si myslím, že větší problém to je ve hrách, kde se jednotlivé modely pohybují nezávisle na sobě. Na vzdálenost paže (nebo i delší), tedy dálku, na kterou model na stole vidíme, je velmi obtížné z kousku kovu/plastu/resinu poznat zda se jedná o řadového vojáka, nebo o specialistu s kulometem. Nabarvený model má kontrast, má nabarvené zbraně a zbroj. Na první pohled i z dálky je poznat, co je ten bojovník zač.

Ano, toto je deset Warp Talonů...

3. Myslím to s armádou vážně – to, že jsem si vybral tuhle armádu a strávil desítky hodin tím, že jsem je barvil, vymýšlel barevné schéma, jasně naznačuje, že k té armádě mám nějaký vztah. Ať už jde o historickou armádu z období, které je mi blízké nebo inspirovanou prostředím z mé oblíbené knižní série či videohry, myslím to natolik vážně, že jsem té armádě dal nejen peníze ale i čas a úsilí. Je velmi pravděpodobné, že hráč s nabarvenou armádou si vybral právě tuhle z jiného důvodu, než že vás s ní chce ponížit a pokořit protože je právě nejsilnější. Navíc to bere osobně…

"Myslel to s námi vážně ale prodal nás po dvou bitvách :-("

4. Beru to osobně – tohle jsem vypozoroval teprve nedávno. Když jsem barvil loveckou skupinu na Lion Rampant. Je to v podstatě levná parta civilistů s praky, určená k tomu aby obtěžovala nepřítele, případně se rychle dostala k důležitému strategickému prvku. Neumí takřka vůbec bojovat a špičkoví střelci to taky nejsou. Takové jednotky mají tendenci velmi rychle umírat. Ať už padnou na mečích nepřátelských bojovníků nebo z nich nepřátelští lučištníci udělají jehelníček, jsou tito chudáci často vystaveni předčasné a násilné smrti. Když jsem dokončil stojánek posledního z nich, uvědomil jsem si, že mi bude strašně líto poslat je na smrt. Než byli nabarvení, bylo mi to jedno. Byli to hrací figurky. Ale teď jsem jim dal pět hodin svého času a tak by neměli zemřít nadarmo. Nemluvě o těch, kteří mají i jméno.

"Drž už hubu Edmunde!"

Čas je zkrátka něco, čeho mají lidé vážný nedostatek. Když už se rozhodneme, že chceme trávit čas s našimi plastovými borci, měli bychom jim věnovat další drahocenný čas a oni se nám odvděčí lepším prožitkem ze hry. Hrát s krásnými armádami na krásném terénu je úžasný pocit.

Uvidíme se u herního stolu.