Ne úplně vážný blog o wargamingu - Not entirely serious blog about wargaming

Oblíbené příspěvky

úterý 2. května 2017

Games Workshop pro každého

Před nějakým časem vydali Wizards of the Coast (výrobce Magic: the Gathering) článek o tom, jak vznikla diferenciace jejich zákazníků/hráčů pro účely vývoje nových karet a jaké jsou hráčské preference jejich hráčské základny. Jejich typologie druhů hráčů, známá jako Timmy, Johnny, Spike (klidně použijte Google, nebudu vám bránit) se stala v herním průmyslu poměrně známou a používanou. Těžko říct jestli Games Workshop použil stejný systém nebo jestli vlastním vývojem našel cestu jak uspokojit poptávku všech potenciálních zákazníků. Každopádně to dokázal.
O čem tedy budu psát? Chápete správně, Open – Narrative – Matched Play!
Všichni jsme četli obrovský reklamní blábol o třech způsobech hraní Age of Sigmar a Warhammer 40.000. Ale co to znamená pro hráče? A jaké hráče ten který druh hraní přitahuje? Zanedlouho vyjde osmá edice Warhammer 40.000 a protože se tam cítím víc jako doma než v rámci Age of Sigmar, budu používat tenhle vesmír pro většinu příkladů.

Matched Play aneb kompetetivní hraní
Tenhle rozpor existuje od doby, kdy Games Workshop začal pořádat první turnaje. Kompetetivní a fluffoví hráči. Pojďme na chvíli předstírat, že tyhle dva termíny se za posledních deset let nestali urážkou, kterou lze smýt pouze krví. Budeme se bavit o kompetitivních hráčích, jako o těch, kteří rádi chodí na turnaje a rádi vítězí. Hrát Matched play je jako sportovní utkání nebo souboj napoleonských důstojníků na pistole. Armády jsou vyrovnané a vyhrává ten, kdo má lepší cit pro synergie, lepší pochopení pravidel a ten, kdo využije vše, co mu pravidla umožňují, aby v tomto sportovním klání uspěl. Jsou to šachy dotažené ještě o krok dál.
Co nám to říká o hráčích? Že jsou inteligentní, matematicky zdatní a že mají chuť vítězit. Často dlouho připravují a ladí svou armádu, aby se na bojišti chovala tak jak oni chtějí. Po skončení hry pak vždycky analyzují, co mohli udělat lépe, co by jim pomohlo a nakolik jejich armáda fungovala, jak měla. Často tak svou hru i armádu vybrušují k dokonalosti.

720 bodů proti 650 bodů

Narrative Play aneb historický wargaming ve fiktivním prostředí
Je to tak! Byli tady vždycky a vždycky tady budou! Fluff Nazi! „Kámo, tahle tvoje tactical squad má zelenej lem nárameníku ale Pátá Rota Ultramarines na Damnos nebojovala.“ Hrát Narrative Play je skutečný historický wargaming ve fiktivním prostředí. Hodně tady pomáhají příručky jako Imperial Armour, nebo i beletrie z Black Library. Místo toho abychom dostali počet bodů, jako tomu bylo dříve, můžeme přemýšlet v rámci jednotek, které nasadíme. Protože z knížky víme, že se utkala celá Třetí Rota proti jedné tankové divizi kacířů. To nám dává jasnou představu o velikosti a složení armád a nepotřebujeme tak bodový systém aby nám řekl, jestli je to správně.
           Hráči? Vůči hráčům Narrative Play mám zcela nezměrný respekt, obzvlášť pro W40K. Jsou to lidé, kteří studují, čtou, zkoumají a sbírají informace o armádě, kterou chtějí stavět a pak ji postaví zcela přesně podle předlohy. Jo, jasně že jsou to stejní Space Marines jako má soused. Ale tohle je Třetí Rota Ultramarines ve složení, v jakém bojovala proti kacířům u… to vše včetně označení jednotlivých čet a důstojníků a podobně. Když se pak dva hráči podobného druhu sejdou u stolu, aby zrekonstruovali některou ze slavných bitev té které války, je to naprosto úžasný pocit a je jedno kdo vyhraje.

"Neměl by tu jizvu mít na PRAVÉM rameni?"

Open Play aneb je mi všechno jedno
         Herní styl pro opravdové casual hráče. Se spuštěním Age of Sigmar byla velká chyba, že nebyl k dispozici žádný z dříve zmíněných formátů. Open Play není nic jiného než platforma určená k posouvání plastikových vojáčků po stole za účelem zábavy. Tuhle funkci plní dokonale. Když si člověk koupí pár vojáčků a stáhne si k nim pravidla, nic mu nebrání pustit se do hry. Open Play přináší možnost nasadit kompletní sbírku proti kompletní sbírce někoho jiného.
          Hráči, kteří vyhledávají Open Play, jsou také samostatnou kategorií. Můžou to být modeláři, kteří chtějí svoje pracně vymalované figurky čas od času provětrat (hlavně aby se pochlubili spoluhráčům). Dost často jsou to prostě kamarádi, kteří nemají čas nebo chuť věnovat se přípravě armády na matched play. Na jedno odpoledne v měsíci má propustku od manželky a dětí a tak jde ke kámošovi do garáže strávit nějaký čas hutným házením kostkami a dramatickým posouváním plastikových vojáčků. Pivo a preclík nesmí chybět.

"Kde máš prosím tě pivo?"


           Věřím, že všechny tři herní styly mají ve světě wargamingu své místo a své vyznavače. Games Workshop přišel s geniálním obchodním tahem. Tím, že definoval tyto tři herní styly zabránil frustraci hráčů, kteří se špatně domluvili. Znáte to, vezmete si svou casual pěchotní armádu a stojí proti vám Imperial Knight, vymazlený na turnajích. GW navíc všechny tři formáty pravidelně podporuje.

Uvidíme se u herního stolu.

Žádné komentáře:

Okomentovat