Daisho nebo Ronin?

Hráči milující daleký východ, nebo přesněji japonské ostrovy, jejich historii a folklór mají nyní volbu ze dvou poměrně nových systémů na hraní si s figurkami inspirovanými práve japonistikou. Určitě to nejsou jediné hry pro dané prostředí, nicméně obě mají poměrně silné výchozí postavení. Zatímco Ronin Craiga Woodfielda vychází v úspěšné „modré“ sérii Osprey Wargames a stojí za nimi silná značka Osprey, pánové Charles Murton a Craig Cartmell už mají úspěch díky veleúspěšné In Her Majesty’s Name  a pod svou vlastní značkou The Ministry of Gentlemanly Warfare vydali vlastní pohled na japonskou mytologii – Daisho.

Čím se obě hry liší? Hlavně přístupem, Ronin je hodně zaměřený na boj jednotlivce proti jednotlivci a mechaniky jsou připravené především, aby simuloval boj samuraje proti samuraji. Nejedná se tedy o jednoduché ověření útoku proti obraně, či vzájemným hodů. Ale o šerm simulující mechaniky, kdy dovednosti samuraje a jeho zbraně a jeho zkušenosti mají dopad na vývoj hry. Je to velmi stylové. Hra se tak opravdu rozpadá na množství soubojů a celková strategie se odvíjí od toho, jak si hráčovi bojovníci povedou v boji – v boji který není jen o hodu kostkou.

Daisho je v tom daleko přímočařejší, mechaniky jsou jednoduché, ale středobodem jsou samotné postavy. Kde v Roninovi definují příběh hlavně bojové mechaniky, tak jako v sedmi samurajích, nebo Yojimbovi, v Daisho je nositelem příběhu hlavně samotná typologie postavy. Jedná se o wargaming, takže samozřejmě boj je důležitý, ale osobně mám více pocit, že tady jsou postavy tažené příběhem hry a především scénářem. Zatímco v Roninovi nechci především prohrát souboje a celkový cíl scénáře je jen mechanika. Hrdinský boj samuraje proti přesile pak zanechává lepší pocit, než to, že jsme díky tomu zachránili dva vesničany. Daisho se naopak zaměřuje v jednotlivých hrách na příběh a mechaniky hry jsou podřízeny především dobrému příběhu a tady máte lepší pocit ze záchrany těch vesničanů. V Roninovi jsou scénáře – ač zajímavé – především způsobem jak dostat modely do boje a určit vítěze. Nicméně, vždy je to o tom jak hru uchopíte.

Hlavní rozdíl je samozřejmě v tom, že Ronin je historická hra odkazující na Kurosawovi snímky odehrávající se v období vzestupu šógunátů, v Japonsku ničeném civilní válkou. Zatímco Daisho je hra mytologická, ač samozřejmě Sekigahara je zde taky inspirující so se týče vybavení a zařazení do období japonských dějin. Pokud k oběma hrám přistoupíme jako k hrám fantastickým tak v Roninovi si zahrajete Tales of the Otori (u nás vyšel česky první díl „Slavík věští smrt“), nebo Sedm samurajů. A Daisho je určeno fanouškům spíše Legend of the Five Rings, nebo 47 Ronin (film). Nicméně obě hry nevylučují žádný styl hraní.

Obě hry jsou skvělé a díky příznivé ceně si klidně pořiďte obě. Na obě pak můžete používat stejné figurky. Obě hry jsou určené pro 2 a více hráčů, jsou testovány na 28mm. Pro Ronin se prodávají předpřipravené Buntai, ale ty nejsou poviné. Můžete tak použít jakékoliv modely 28mm samurajů.

autor: Dalcor